Ošetření přerušení vysokoteplotní a nízkoteplotní zkušební komory je jasně stanoveno v GJB 150, který rozděluje přerušení zkoušky na tři situace, a to na přerušení v tolerančním rozsahu, přerušení za zkušebních podmínek a přerušení za nadměrných zkušebních podmínek. Různé situace mají různé metody léčby.
Pro přerušení v tolerančním rozsahu, kdy zkušební podmínky nepřekračují povolený rozsah chyb během přerušení, by měla být doba přerušení považována za součást celkové doby zkoušky; pro přerušení za zkušebních podmínek, kdy jsou zkušební podmínky ve zkušební komoře s vysokou a nízkou teplotou nižší než spodní mez dovolené chyby, by mělo být znovu dosaženo předem stanovených zkušebních podmínek od bodu pod zkušebními podmínkami a zkouška měla by být obnovena, dokud není dokončen plánovaný testovací cyklus; u vzorků s nadměrnou zkouškou, pokud podmínky nadměrné zkoušky neovlivní přímo přerušení zkušebních podmínek, pokud zkušební vzorek selže v následné zkoušce, měl by být výsledek zkoušky považován za neplatný.
Ve skutečné práci používáme metodu opětovného testování po opravě zkušebního vzorku pro přerušení testu způsobené selháním zkušebního vzorku; pro přerušení testu způsobené vysokou a nízkou úrovníteplota zkušební komory test zařízení (např. náhlý výpadek vody, výpadek proudu, porucha zařízení atd.), pokud doba přerušení není příliš dlouhá (do 2 hodin), řešíme zpravidla podle přerušení ve zkušebním stavu uvedeném v GJB 150. Pokud je doba příliš dlouhá, je nutné test opakovat. Důvod pro použití ustanovení pro ošetření přerušením zkoušky tímto způsobem je určen ustanoveními pro teplotní stabilitu zkušebního vzorku.
Stanovení doby trvání zkušební teploty ve vysoké a nízkéteplotní zkušební komorateplotní test je často založen na tom, že zkušební vzorek dosáhne teplotní stability při této teplotě. Kvůli rozdílům ve struktuře produktu a materiálech a možnostech testovacího zařízení je doba, kdy různé produkty dosahují teplotní stability při stejné teplotě, různá. Když se povrch zkušebního vzorku zahřeje (nebo ochladí), postupně se přenese do vnitřku zkušebního vzorku. Takový proces vedení tepla je stabilní proces vedení tepla. Mezi okamžikem, kdy vnitřní teplota zkušebního vzorku dosáhne tepelné rovnováhy, a okamžikem, kdy povrch zkušebního vzorku dosáhne tepelné rovnováhy, je časová prodleva. Tato prodleva je doba stabilizace teploty. Je stanovena minimální doba potřebná pro zkušební vzorky, které nemohou měřit teplotní stabilitu, to znamená, když teplota není v provozu a nelze ji měřit, minimální doba teplotní stability je 3 hodiny, a když je teplota v provozu, minimální teplota doba stability je 2 hodiny. Při skutečné práci používáme jako dobu stabilizace teploty 2 hodiny. Když zkušební vzorek dosáhne teplotní stability, pokud se teplota kolem zkušebního vzorku náhle změní, zkušební vzorek v tepelné rovnováze bude mít také časové zpoždění, to znamená, že ve velmi krátké době se teplota uvnitř zkušebního vzorku příliš nezmění. mnoho.
Pokud během testu vlhkosti při vysoké a nízké teplotě dojde k náhlému výpadku vody, výpadku proudu nebo selhání testovacího zařízení, měli bychom nejprve zavřít dveře testovací komory. Protože když se zařízení pro testování vlhkosti při vysoké a nízké teplotě náhle zastaví, dokud jsou dveře komory zavřené, teplota dveří testovací komory se dramaticky nezmění. Během velmi krátké doby se teplota uvnitř zkušebního vzorku příliš nezmění.
Poté zjistěte, zda má toto přerušení vliv na zkušební vzorek. Pokud to neovlivní zkušební vzorek azkušební zařízenímůže v krátké době obnovit normální provoz, můžeme pokračovat ve zkoušce podle manipulačního způsobu přerušení nedostatečných zkušebních podmínek uvedených v GJB 150, pokud přerušení zkoušky nemá určitý dopad na zkušební vzorek.
Čas odeslání: 16. října 2024